Rodinné a jiné konstelace v péči o nemocné blízké

Ti, kdo pečují o své blízké, často trochu zapomínají na sebe. Ve snaze poskytnout co největší podporu
a podmínky druhým mají pečující jen málo času se zastavit a dobít sám sobě baterky, jak se lidově
říká. Jenže bez odpočinku hrozí brzké vyhoření, někomu dokonce i kolaps. Jak by tedy měl vypadat
režim péče o blízkého člověka v rámci rodiny? Proč se vždycky automaticky předpokládá, že největší
část péče o nemocného převezme žena? Jaká je role vnoučat, jedná-li se o babičku nebo dědu? Komu
a kdy si říci o pomoc? Kam se zajít poradit, když nevíme, jak dál? A jak se vypořádat se stavy, kdy
občas projevíme vůči našemu blízkému nedostatek pochopení prostě jen proto, že jsme unavení a
reagujeme podrážděně?
V dubnovém Alzheimer Café přivítáme terapeutku Veroniku Valentovou, která se již několik let
angažuje v péči o seniory. Má řadu zkušeností z různých organizací s psychologickou podporou
seniorů jak v domácím prostředí, tak při pobytu v sociálních službách. V rámci své praxe poskytuje
psychologickou a psychoterapeutickou péči nejen samotným seniorům, ale i pracovníkům sociálních
služeb a rodinným pečujícím.