Tentokrát se podíváme na historické souvislosti a s naším hostem, doc. MUDr. Ivou Holmerovou, rozebereme důvody, proč před mnoha lety vznikla Česká alzheimerovská společnost, a to i s odkazem na vývoj evropské strategie Alzheimer Europe. Jak se v čase vyvíjela a proměňovala kvalita a filosofie péče u nás v ČR. Paní docentka, jakožto zakladatelka ČALS a Gerontologického centra, pohovoří také o tom, jaké vydávají praktické pomůcky, brožury a studie usnadňující práci pečujícím osobám. Dále představí projekty v rámci ČR i Evropy, které pomáhají právě pečujícím a do kterých se mohou zapojit pacienti a jejich rodiny. Součástí rozhovoru budou praktické otázky, které mohou klást na místě rodinní i profesionální pečující o blízké s demencí.
Říjnové Alzheimer Cafe přivítá neuroložku a výzkumnou pracovnici MUDr. Kateřinu Sheardovou, Ph.D, se kterou si budeme povídat, jak pomocí mindfulness aktivit a dalších technik zaměřených nejen na trénink mozku, ale i celkové vyladění psychiky, zmírňovat dopady Alzheimerovy nemoci a ostatních neurodegenerativních onemocnění. Tipy a rady budeme mít nejen pro nemocné, ale i pro pečující, neboť i oni potřebují vzdorovat neblahým dopadům chronického stresu.
Příští Alzheimer Café nás čeká po prázdninách, a to jako vždy, první úterý v měsíci, tedy 5. září. Přivítáme právničku Barboru Steinlauf, jež se specializuje na zdravotní právo. Hostem večera nebude poprvé a tak rozšíříme a doplníme informace o všech právních aspektech spojených s onemocněním demencí. A to nejen těch, které se týkají nemocného, ale i jeho rodiny. Co je z právního hlediska nutné po vyřčení diagnózy vyřešit nejdřív? V čem se lidé nejvíc ztrácejí? A kde mohou hledat základní právní pomoc? Přijďte, poradíme vám.
I drobné poranění, jako je třeba tříska nebo štípnutí komára, může člověka s behaviorální poruchou nepříjemně rozrušit. Co ale pak větší rány, kterým se čas od času nevyhne nikdo? A jak se vyvarovat proleženin neboli dekubitů u pacientů s omezeným pohybem? Partie, na kterých nemocný většinou času leží nebo sedí, jsou totiž vystavené stálému tlaku, k němuž není lidská pokožka přizpůsobená. Kvůli stlačení měkkých tkání mezi kostí a tvrdou podložkou neprokrvuje, což má za následek odumírání tkáně a hrozí i otrava krve. Tento černý scénář ale nenastane, pokud budete vědět, jak s člověkem s omezenou hybností zacházet, na co si dát při péči v domácím prostředí pozor. V červnovém Alzheimer Café si o tom budeme povídat s gerontoložkou Hanou Polákovou, která se ve své praxi specializuje na chronické a obtížně se hojící rány.
Stejně jako člověku, který má zlomenou nohu, usnadní pohyb berle, tak i pro nemocné s demencí existují pomůcky, které usnadní běžný režim nejen jim, ale i těm, kdo o ně pečují. A nejde jen o běžné denní úkony, ale o trénink behaviorálních schopností a také hru. A jak se vůbec změní domácnost, když ji sdílíme s člověkem, u něhož byla diagnostikována demence? Na co si dát pozor, co odstranit z bytu a co naopak pořídit? Jaké pomůcky usnadní život a jak nemocného člověka zabavit? To je oblast, ve které zpočátku tápou úplně všichni. Proto jsme do květnového Alzheimer Café pozvali hned dvě odbornice na péči v domácím prostředí – vedoucí odlehčovacích služeb organizace Cesta domů Martinu Tesařovou a její kolegyni Alenu Štěpánovou. Obě dámy mají obrovské zkušenosti s péčí o pacienty v domácím prostředí a velmi rády se o ně podělí.
Ti, kdo pečují o své blízké, často trochu zapomínají na sebe. Ve snaze poskytnout co největší podporu a podmínky druhým mají pečující jen málo času se zastavit a dobít sám sobě baterky, jak se lidově říká. Jenže bez odpočinku hrozí brzké vyhoření, někomu dokonce i kolaps. Jak by tedy měl vypadat režim péče o blízkého člověka v rámci rodiny? Proč se vždycky automaticky předpokládá, že největší část péče o nemocného převezme žena? Jaká je role vnoučat, jedná-li se o babičku nebo dědu? Komu a kdy si říci o pomoc? Kam se zajít poradit, když nevíme, jak dál? A jak se vypořádat se stavy, kdy občas projevíme vůči našemu blízkému nedostatek pochopení prostě jen proto, že jsme unavení a reagujeme podrážděně? V dubnovém Alzheimer Café přivítáme terapeutku Veroniku Valentovou, která se již několik let angažuje v péči o seniory. Má řadu zkušeností z různých organizací s psychologickou podporou seniorů jak v domácím prostředí, tak při pobytu v sociálních službách. V rámci své praxe poskytuje psychologickou a psychoterapeutickou péči nejen samotným seniorům, ale i pracovníkům sociálních služeb a rodinným pečujícím.
Na návštěvě u geriatra… anebo u gerontologa? Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma slovy? A když přijdete ke geriatrovi, co vám bude lékař vyšetřovat a proč? S lékařkou Zuzanou Šnajdrovou si budeme v lednovém Alzheimer Café povídat o péči, jíž vyžadují staří lidé.
Pustíme se po stopách chování našich zestárlých blízkých. Vysvětlíme, že ne každé chování je příznakem počínající demence. Člověk možná jen hůř slyší nebo je ovlivněn tlumícími léky, což blízcí někdy mohou vnímat jako počínající změny na mozku. Co ještě ovlivňuje naše chování v seniorském věku a kdy jde skutečně o první příznaky demence?
Nahlédneme rovněž do geriatrické ordinace a podíváme se, co všechno geriatr se svými pacienty řeší. Spočívá jeho práce víc v komunikaci se seniorem, anebo jeho rodinnými příslušníky? Proč se vždycky ptá na užívané léky a jak vlastně s člověkem, jenž trpí nějakou formou demence, jednat? A pomůže v tomto případě psychiatrický odborník?
Řeč bude nejen o seniorech samotných, ale také o lidech, kteří o ně v domácím prostředí pečují. Jak pracovat se svými vlastními emocemi a také únavou. Na závěr Alzheimer Café si položíme otázku, co je vlastně cílem péče o osobu trpící demencí. Je to „pouze“ zajištění základních potřeb, protože už nic jiného tak zvaně nemá cenu? Anebo je dobré se snažit o něco navíc. A co by to „něco navíc“ mělo být?
Co všechno můžeme udělat pro lepší funkci našeho mozku? Jak ji ovlivňuje náš životní styl? Proč je důležitý kvalitní spánek? Jak může funkce mozku posilovat zdravý pohyb? S psychiatričkou, psycholožkou a psychoterapeutkou Kristýnou Drozdovou si budeme v únorovém Alzheimer Café povídat o tom, jakým způsobem se můžeme preventivně starat o zdravé fungování našeho mozku.
Zaměříme se na všechny činnosti, které jsou pro takovou preventivní péči důležité. Budeme diskutovat o tom, co můžeme udělat proto, abychom zůstali co nejvíce a nejdéle aktivní v podstatných složkách našeho života. Věnovat se budeme i roli pečovatelů o seniory v domácím prostředí. Budeme mluvit o tom, jak také oni mohou podpořit aktivitu svých blízkých seniorů. Dozvíte se, proč je důležité nechat seniorům co nejdéle jejich nezávislost a samostatnost ve vykonávání různých činností v rámci každodenního fungování. Řeč bude i o tom, že je nutné se jako pečující o sebe starat a dostatečným způsobem také podporovat činnost svého mozku. A dozvíte se také podrobnosti o technikách, jak může člověk trpící Alzheimerovou nemocí či nějakou formou demence dál trénovat svůj mozek. Probereme, proč je to důležité a jak vytvořit pro takového seniora co nejvíce podnětné prostředí, aby se to dařilo i v pokročilejších fázích onemocnění.
Březnové Alzheimer Café věnujeme povídání s Vandou Frankovou, primářkou Gerontopsychiatrického oddělení z Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, která se specializuje na duševní poruchy seniorů. “Paní doktorko, babička doma zlobí, předepište jí prosím něco na uklidnění”. To je věta, kterou lékař často slyší z úst pečující osoby. Co se skrývá za slovem “zlobí”? Je správné předepsat tišící lék a víc neřešit? Co může pečující udělat sám a kdy se má obrátit na odborníka? Dá se poruchám chování u člověka s demencí předcházet? Co může být důvodem pro psychiatrickou hospitalizaci? A existuje vůbec úspěšná terapie?
Přijďte si 7. března popovídat s paní doktorkou i s ostatními pečujícími do Alzheimer Café.
Potřeba lásky, i v její fyzické podobě, se může se stářím a zejména s demencí proměňovat. Většinou ale nemizí a téměř každý si bez ohledu na věk nebo diagnózu přeje být milován. Přesto je mnohdy tato potřeba u lidí s demencí i u jejich pečujících partnerů z různých důvodů nenaplněná. Je časté, že se s postupem onemocnění vzájemná dynamika ve vztahu mění. Nemocní se stávají spíše předmětem péče než touhy a vzájemné blízkosti a právě intimita, sexualita a blízkost může oběma partnerům chybět.
U některých lidí s demencí mohou navíc vlivem onemocnění opadnout společenské zábrany nebo úsudek o tom, co je z hlediska projevů fyzické náklonnosti přijatelné a co už ne. Může tak docházet k problematickým a pro pečující náročným situacím v domácím i profesionálním prostředí.
Jak takové situace řešit? Jak jim předcházet? Jak takové téma doma nebo v zařízení otevřít a jak se v něm pohybovat? Jak se mít i s onemocněním stále rádi a jak si dávat lásku najevo? Na toto téma si budeme povídat s Petrou Hamerníkovou, DiS.