I drobné poranění, jako je třeba tříska nebo štípnutí komára, může člověka s behaviorální poruchou
nepříjemně rozrušit. Co ale pak větší rány, kterým se čas od času nevyhne nikdo? A jak se vyvarovat
proleženin neboli dekubitů u pacientů s omezeným pohybem? Partie, na kterých nemocný většinou
času leží nebo sedí, jsou totiž vystavené stálému tlaku, k němuž není lidská pokožka přizpůsobená.
Kvůli stlačení měkkých tkání mezi kostí a tvrdou podložkou neprokrvuje, což má za následek
odumírání tkáně a hrozí i otrava krve. Tento černý scénář ale nenastane, pokud budete vědět, jak
s člověkem s omezenou hybností zacházet, na co si dát při péči v domácím prostředí pozor.
V červnovém Alzheimer Café si o tom budeme povídat s gerontoložkou Hanou Polákovou, která se ve
své praxi specializuje na chronické a obtížně se hojící rány.

Stejně jako člověku, který má zlomenou nohu, usnadní pohyb berle, tak i pro nemocné s demencí
existují pomůcky, které usnadní běžný režim nejen jim, ale i těm, kdo o ně pečují. A nejde jen o běžné
denní úkony, ale o trénink behaviorálních schopností a také hru. A jak se vůbec změní domácnost,
když ji sdílíme s člověkem, u něhož byla diagnostikována demence? Na co si dát pozor, co odstranit
z bytu a co naopak pořídit? Jaké pomůcky usnadní život a jak nemocného člověka zabavit? To je
oblast, ve které zpočátku tápou úplně všichni. Proto jsme do květnového Alzheimer Café pozvali hned
dvě odbornice na péči v domácím prostředí – vedoucí odlehčovacích služeb organizace Cesta domů
Martinu Tesařovou a její kolegyni Alenu Štěpánovou. Obě dámy mají obrovské zkušenosti s péčí o
pacienty v domácím prostředí a velmi rády se o ně podělí.

Ti, kdo pečují o své blízké, často trochu zapomínají na sebe. Ve snaze poskytnout co největší podporu
a podmínky druhým mají pečující jen málo času se zastavit a dobít sám sobě baterky, jak se lidově
říká. Jenže bez odpočinku hrozí brzké vyhoření, někomu dokonce i kolaps. Jak by tedy měl vypadat
režim péče o blízkého člověka v rámci rodiny? Proč se vždycky automaticky předpokládá, že největší
část péče o nemocného převezme žena? Jaká je role vnoučat, jedná-li se o babičku nebo dědu? Komu
a kdy si říci o pomoc? Kam se zajít poradit, když nevíme, jak dál? A jak se vypořádat se stavy, kdy
občas projevíme vůči našemu blízkému nedostatek pochopení prostě jen proto, že jsme unavení a
reagujeme podrážděně?
V dubnovém Alzheimer Café přivítáme terapeutku Veroniku Valentovou, která se již několik let
angažuje v péči o seniory. Má řadu zkušeností z různých organizací s psychologickou podporou
seniorů jak v domácím prostředí, tak při pobytu v sociálních službách. V rámci své praxe poskytuje
psychologickou a psychoterapeutickou péči nejen samotným seniorům, ale i pracovníkům sociálních
služeb a rodinným pečujícím.

Na návštěvě u geriatra… anebo u gerontologa? Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma slovy? A když přijdete ke geriatrovi, co vám bude lékař vyšetřovat a proč? S lékařkou Zuzanou Šnajdrovou si budeme v lednovém Alzheimer Café povídat o péči, jíž vyžadují staří lidé.

Pustíme se po stopách chování našich zestárlých blízkých. Vysvětlíme, že ne každé chování je příznakem počínající demence. Člověk možná jen hůř slyší nebo je ovlivněn tlumícími léky, což blízcí někdy mohou vnímat jako počínající změny na mozku. Co ještě ovlivňuje naše chování v seniorském věku a kdy jde skutečně o první příznaky demence?

Nahlédneme rovněž do geriatrické ordinace a podíváme se, co všechno geriatr se svými pacienty řeší. Spočívá jeho práce víc v komunikaci se seniorem, anebo jeho rodinnými příslušníky? Proč se vždycky ptá na užívané léky a jak vlastně s člověkem, jenž trpí nějakou formou demence, jednat? A pomůže v tomto případě psychiatrický odborník?

Řeč bude nejen o seniorech samotných, ale také o lidech, kteří o ně v domácím prostředí pečují. Jak pracovat se svými vlastními emocemi a také únavou. Na závěr Alzheimer Café si položíme otázku, co je vlastně cílem péče o osobu trpící demencí. Je to „pouze“ zajištění základních potřeb, protože už nic jiného tak zvaně nemá cenu? Anebo je dobré se snažit o něco navíc. A co by to „něco navíc“ mělo být?

Co všechno můžeme udělat pro lepší funkci našeho mozku? Jak ji ovlivňuje náš životní styl? Proč je důležitý kvalitní spánek? Jak může funkce mozku posilovat zdravý pohyb? S psychiatričkou, psycholožkou a psychoterapeutkou Kristýnou Drozdovou si budeme v únorovém Alzheimer Café povídat o tom, jakým způsobem se můžeme preventivně starat o zdravé fungování našeho mozku.

Zaměříme se na všechny činnosti, které jsou pro takovou preventivní péči důležité. Budeme diskutovat o tom, co můžeme udělat proto, abychom zůstali co nejvíce a nejdéle aktivní v podstatných složkách našeho života. Věnovat se budeme i roli pečovatelů o seniory v domácím prostředí. Budeme mluvit o tom, jak také oni mohou podpořit aktivitu svých blízkých seniorů. Dozvíte se, proč je důležité nechat seniorům co nejdéle jejich nezávislost a samostatnost ve vykonávání různých činností v rámci každodenního fungování. Řeč bude i o tom, že je nutné se jako pečující o sebe starat a dostatečným způsobem také podporovat činnost svého mozku. A dozvíte se také podrobnosti o technikách, jak může člověk trpící Alzheimerovou nemocí či nějakou formou demence dál trénovat svůj mozek. Probereme, proč je to
důležité a jak vytvořit pro takového seniora co nejvíce podnětné prostředí, aby se to dařilo i v pokročilejších fázích onemocnění.

Březnové Alzheimer Café věnujeme povídání s Vandou Frankovou, primářkou Gerontopsychiatrického oddělení z Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, která se specializuje na duševní poruchy seniorů. “Paní doktorko, babička doma zlobí, předepište jí prosím něco na uklidnění”. To je věta, kterou lékař často slyší z úst pečující osoby. Co se skrývá za slovem “zlobí”? Je správné předepsat tišící lék a víc neřešit? Co může pečující udělat sám a kdy se má obrátit na odborníka? Dá se poruchám chování u člověka s demencí předcházet? Co může být důvodem pro psychiatrickou hospitalizaci? A existuje vůbec úspěšná terapie?

Přijďte si 7. března popovídat s paní doktorkou i s ostatními pečujícími do Alzheimer Café.